Jak jsme zachraňovali zvířátko-krátké vyprávění

Jak jsme zachránili malého kolouška

Každý víkend chodíme s tátou na procházky po oboře, abychom prohlédli ploty, krmelce, seníky a nádoby s vodou.

Bylo nám divné, že laň, která už týden vodila svého narozeného kolouška, byla sama. Že by ho někam odložila a šla za potravou? Trvalo to dlouho, proto jsme se dali do hledání, prolézali jsme křoví, remízky a paloučky a najednou táta zavolal: „Už ho vidím!“ Starý jezevec totiž vyhrabal dlouhý a hluboký tunel, do kterého kolouch spadl a nemohl ven. Máma mu nemohla pomoci a tak by tam asi umřel hlady, nebo by si na něm pochutnal starý jezevec. Hned jsme ho vytáhli a dívali se, jak peláší za maminkou.

Byl zachráněn. To bylo radosti, když viděl svou maminku. Příště si musí dávat větší pozor. A co starý jezevec? Na toho jsme nachystali past. Ale o té pasti budu vyprávět až někdy příště.

Adéla

—————————————————————————————————–

Já jsem zachraňovala zvířátko, ale nevím, jak to popsat. Takže se pokusím.

Byli jsme u tety a teta má štěňata a jedno z nich se zaseklo v kole od kola. A to štěňátko moc kvičelo a křičelo. Tak jsem poslala sestru pro tetu. Ale já jsem zatím vytáhla to štěňátko z kola. A teta byla ráda, že jsem jí zachránila její štěňátko.

Je to pravdivý příběh. Ale má jich víc.

Eva

______________________________________________________________

Náš pes Jesika

Měli jsme psa Jesiku., která byla vemi stará a nemocná. Jesika špatně chodila a viděla.

Nosil jsem jí jídlo a vyměňoval jsem jí vodu. S babičkou jsme jí čistili nemocné oči. Velmi mě mrzelo, že už Jesice nemůžu nějak pomoct. Když zemřela, pochovali jsme ji na zahradě. Když běhám po zahradě, jdu ji pozdravit.

Nikdy na Jesiku nezapomenu.

Filip